Jsou tekutá mýdla lepší než klasická tuhá mýdla?
Zjednodušeně řečeno: ne.
Neexistují žádné vědecké důkazy, z kterých by vyplývalo, že se antibakteriální nebo dezinfekční mýdla zbavují bakterií lépe než staré dobré důkladné umytí mýdlem a teplou vodou. Ve skutečnosti studie porovnávající účinnost mýdla vs. dezinfekce na bázi alkoholu ukázala, že lidem, které se umyli mýdlem a vodou, zůstalo na rukách méně bakterií než ti, co použili dezinfekci na ruce.
Jakým způsobem mýdlo funguje?
Mýdlo funguje tak, že naruší integritu buněčných membrán bakterií a améb a buněčných stěn plísní. Představte si je jako malé rosolovité kotoučky s vnější vrstvou – stěnou tvořenou z oleje. Když aplikujete mýdlo (vytvoříte namočením mýdla mýdlovou emulzi), složka, která má ráda oleje, lapí tuto olejovitou stěnu a rozbije ji – bakterie, améby a plísně tak roztříští a zničí.
Ve zkratce: Lush mýdlové báze jsou stvořené specificky za účelem chemického narušení (a uvolnění a smytí) bakterií, virů a kvasinek z vaší pokožky.
Historie v kostce (mýdla)
První mýdla byly jednoduché směsi vyráběné smícháním olejů s dřevěným popelem, hlínou nebo pískem. Přestože se výroba mýdla od té doby vyvinula, vychází z velké části ze stále stejného principu: oleje a tuky se svařují
s alkalickými látkami a tak vzniká mýdlo a jeho vedlejší produkt, glycerin.
V minulosti se jako tuk obvykle používaly loje (rozpuštěný hovězí nebo ovčí tuk). Olivový, palmový a kokosový olej se k nim přidaly až později. Ačkoli živočišný lůj stále zůstává běžným materiálem, který se dnes používá, všechna mýdla Lush mají bázi z rostlinných olejů.
Kvůli nedostatku potravin během první světové války byly dodávky olejů a tuků používaných při výrobě mýdel omezené, což vedlo k vývoji prvních chemických alternativ. Tato „moderní“ tekutá mýdla, známá také jako detergenty, byla vyráběna z umělých povrchově aktivních látek a přísad a od padesátých let minulého století jejich prodej jednoznačně převýšil prodej tradičního tuhého mýdla.
Až v posledním desetiletí se projevila naše posedlost tekutými mýdly, zejména těmi s přidanými antibakteriálními přísadami, které slibují, že zabijí téměř 100 % bakterií. Tekutá mýdla však bývají balena v nerecyklovatelných lahvích, kde se mohou bakterie snadno schovat. S 12,7 miliony tun plastu, které každý končí
v oceánech, je možná čas na to, abychom opustili lahve a zamilovali se opět do tuhých mýdel.
|
|
Jsou mýdla antibakteriální?
Ano, jsou. Je ale důležité uvědomit si rozdíl mezi pojmem „antibakteriální“ – ničící bakterie, „antivirový“ – ničící viry a antimikrobiální – schopný zabíjet viry, bakterie i plísně.
Představte malé rosolovité kotoučky s vnější vrstvou – stěnou tvořenou z oleje (buněčnou membránou bakterií a améb a buněčnou stěnou plísní). Když aplikujete mýdlo (vytvoříte namočením mýdla mýdlovou emulzi), složka, která má ráda oleje, lapí tuto olejovitou stěnu a rozbije ji – bakterie, améby a plísně tak roztříští a zničí.
Od běžného mýdla se neočekává, že bude zabíjet viry, protože virus není buňka s buněčnou membránou. Virus sám o sobě buňkou není a je to parazit, který ke svému životu a množení potřebuje hostitelskou buňku. Viry mají buď DNA nebo RNA zapouzdřené v proteinovém plášti, některé viry mohou přežívat na površích i týdny a déle. Mýdlo pomáhá narušit virové částice a virus z rukou smýt.
Jednoduše řečeno, molekula mýdla má dvě části. Jedna má tzv. hydrofilní charakter, což znamená, že je ve vodě rozpustná. Naopak druhá část molekuly se chová zcela opačně a ve vodě se nerozpouští.
|
|
|
